Filmová adaptace stejnojmenné prvotiny (1956) Uga Pirra, která v češtině vyšla pod názvem Vojačky v roce 1966. Pirro je jako spisovatel a scenárista zapsán pod desítkami celovečerních filmů. Opakovaně se přitom vracel k válečnému období a partyzánské tématice. Vyrovnával se tak s nedávnou minulostí své země prostřednictvím dramatických, často tragických, až melodramatických zápletek s politickým podtextem.

V románu Vojačky vycházel z vlastní zkušenosti poručíka sloužícího na Italy okupovaném řeckém území. Jako dvacetiletý mladík tam dostal za úkol převézt přes partyzánské území skupinu žen, které měly pracovat v italském vojenském nevěstinci. Absurdnost mise záhy ukáže lidské možnosti v mezních situacích, sílu vůle i kontroly nad vlastním osudem a tělem, která je v případě transportovaných žen klíčová. Obrazově podmanivý film natočený v autentických reáliích odkazuje k tradici italského neorealismu i Dreyerově práci s detaily tváří.