Čtvrtá část z cyklu Šest morálních povídek, který vznikal v letech 1962–1971. Uprostřed zimy se prokřehlý, ale zásadový Jean-Louis Trintignant (obsazení „hvězdného“ herce je v Rohmerově tvorbě výjimkou) ocitá mezi dvěma ohni, dvěma naprosto rozdílnými ženami a životními postoji. Éric Rohmer: „V Mé noci u Maud se cituje mnoho věcí, hlavně Blaise Pascal, dokonce se tam vezme z knihovny jeho kniha, čte se z ní a komentuje se. Pro příběh je to zásadní. Napadlo mne to mimochodem teprve dost pozdě.

V příběhu, jak jsem ho původně napsal, se Pascal vůbec nevyskytoval, vůbec také nebyla řeč o křesťanství, filosofii, marxismu. Byla to jednoduše historka o někom, kdo byl nucen přespat u ženy během minulé války – nemohl jít domů kvůli zatemnění. Celý příběh byl zpočátku jiný.“ Výsledný film, přesazený z válečné doby do šedesátých let, zůstává pro mnohé nejlepším dílem Érika Rohmera, v každém případě je to jedna z nejinteligentnějších meditací o lásce, jaké kdy byly natočeny.