V barvách slunce a krve Visconti líčí, co znamenaly bouřlivé události let 1860 až 1861 pro sicilský rod Salinů, který měl v erbu obraz geparda.

„Šlechtictví, závazek k minulosti a k oněm výlučným vzpomínkám jeho vrstvy jsou Salinovou pravou mírou, s níž umí měřit život. Názorně, fyzicky s ní přeměřuje – krokuje v rozhodné chůzi prostor svého paláce v Donnafugatě. Dokáže být ještě svému domu hybatelem, středem, byť se stále žalostnějším vědomím, že jeho svět se propadá do záhuby. Ale to nezeslabuje, spíš posiluje pýchu jeho kroků – jeho vnitřní míry.

(...) Salinovou mírou jsou šlechtictví předci, oni jižní, sicilští, z řeckého dávnověku se rýsující řečtí bozi ze stěn fresky v jeho paláci – v čele s mořským bohem Poseidonem.“

Jiří Cieslar