Konec americké okupační správy Japonska mimo jiné znamenal, že se země musela vyrovnat s děsivým a do té doby cenzurou umlčovaným odkazem minulosti – svržením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. Režisér Kaneto Šindó přenesl jako první toto tíživé memento do filmové podoby. Děti Hirošimy, vycházející z knihy Arata Osady, svědka hirošimských událostí, jsou jemně konturovaným portrétem přeživších, na jejichž tělech i duších zůstaly ještě dlouho po válce nesmazatelné stopy. Film, oceněný na karlovarském festivalu Cenou míru, byl v době svého vzniku považován za silně politické gesto a k oficiální americké premiéře došlo až v roce 2011. Druhá hlavní cena a cena FIPRESCI v roce 1966. (text Tomáš Hubáček)