Poprvé se Antonín Moskalyk obrátil k tvorbě Arnošta Lustiga v roce 1965 a pro televizi natočil jeho Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou. Dva roky nato vzniká film Dita Saxová, jehož předlohu spisovatel situoval na konec války. Hlavní hrdinka, osmnáctiletá židovská dívka, která prožila léta dospívání v koncentračním táboře, nenalézá po svém návratu žádné příbuzné. Rovněž naděje, s níž přesto zpočátku vstupuje do nového života, je brzy zmařena.

Nutnost bojovat se svým okolím, přizpůsobovat se okolnostem, na něž není připravena, naprosto nesouzní s Ditiným vášnivým smyslem pro pravdu, a přivede tak dívku k zoufalému rozhodnutí.